Skupina hraje plesy, taneční zábavy, svatby a jiné společenské příležitosti.
SPEKTRA

SPEKTRA

Minulé století
HISTORIE VE ZKRATCE:
  • vznik kapely někdy v osmdesátých letech minulého století, původně dvoučlenné uskupení (Pavel Zedníček, Jiří Vaňásek), později od roku 1986 čtyřčlenné (Pavel Zedníček, Zdeněk Jelínek, František Junek, Josef Bojanovský) s původním názvem kapely Chmelařinka
  • nejvýznamnější období v letech 1987 až 1995, kdy s kapelou vystupoval Sláva Talián st.., známý to profesionální muzikant, ředitel LŠU, kapelník městské dechovky, vedoucí pěveckého sboru, dirigent ochotnické kapely a hlavně skvělý člověk a bavič
  • až do roku 2016 produkce hudby taneční, country a lidové převážně na plesech, pouťových zábavách, svatbách, soukromých výročích, abiturientských srazech a koncertech
.
Kdo máte zájem o podrobnou historii, čtěte dále:
HISTORIE PODROBNĚ:

Historie vzniku skupiny s původním názvem Chmelařinka nelze jednoznačně určit, protože gabrielští muzikanti, v pravdě lidoví a bez notových pomůcek, vystupovali na různých oslavách narozenin, svátků, myslivcům, hasičům, v hospodách v širokém okolí i v budově mostní váhy na Gabrielce již od svých školních let. Původní složení tehdy ještě spolku nadšenců bez názvu bylo – harmonika Pavel Zedníček, bicí Jirka Vaňásek – později Zdeněk Jelínek. Ten byl po zapojení do muziky hnací silou, protože sám ač samouk, začal navštěvovat LŠU, aby se zdokonalil jak v hudební nauce, tak i ve hře na harmoniku a mohl tak lépe aranžovat a upravovat lidové písničky. Někdy v této době, při jedné společenské akci na váze, inspirováni alkoholovým nápojem zvaným pivo, vznikl název kapely – Chmelařinka.
S postupem času se zvyšovaly nároky na hudební produkci a tedy i na rozšíření dvojice muzikantů. S příchodem Franty Junka – zpěváka a hráče na klarinet a alt saxofon – dostala skupina novou hybnou sílu a vedoucího. Ve trojici už zněla produkce trochu hudebně pestřeji, ale stále chybělo to hlavní – notový materiál. V tom skupině moc pomohl muzikant Zdeněk Beneš z Okresního kulturního střediska v Pelhřimově. Přijel na Gabrielku, poslechl a možná pod dojmem, že to není tak špatné, zaranžoval několik lidových písniček. Následoval maratón zkoušení a poté i předvedení se veřejnosti na několika akcích. V té době se již název kapely dostal do podvědomí veřejnosti a objednávky na muziku se jen hrnuly. Výhodou muzikantů byla možnost vyměnit jeden nástroj za jiný a pokračovat ve hraní. Tak harmonikář sedl k bicí soupravě a bubeník k harmonice a muzika šlapala dál. Na podzim roku 1986 se muzikanti obrátili s možností spolupráce na trumpeťáka Pepu Bojanovského a počet členů se na delší dobu ustálil na čtyřech (Pavel Zedníček – bicí a zpěv, Zdeněk Jelínek – harmonika, Franta Junek – saxofon a zpěv, Pepa Bojanovský – trumpeta). Později - na radu pana Beneše - kapela přibrala baskytaristu Radka Józu, který hrál s kapelou asi dva roky.
V roce 1987 narukoval harmonikář Zdeněk Jelínek na dva roky na vojnu a skupina byla postavena před zásadní problém kým ho nahradit. V hlavě kapelníka Franty Junka se zrodil přímo bláznivý nápad – zeptat se Slávy Taliána (známý to bard kamenického hudebního života), zda by se mu nechtělo popasovat se s mladíky v kapele. Ten byl zprvu velmi nedůvěřivý a dokonce přijel na zábavu do Častrova, poslechnout si kapelu na vlastní uši. Později se vyjádřil, že když viděl to hudební nadšení party mladých nadšenců, musel se zařazením do kapely souhlasit. Od toho okamžiku se dá nazvat působení kapely jako jeden velký hudební mejdan, který vydržel až do smrti Slávy Taliána v červenci roku 1995. Samozřejmě jeho příchodem se kvalita kapely radikálně zlepšila, navíc po odchodu baskytaristy Radka Józy, přivedl Sláva do kapely svého syna Otu Krásla, který když poprvé s kapelou hrál na basu, tak všechny překvapil skvělým doprovodem, jaký muzikanti dosud neslyšeli. Toto období bylo asi hudebně nejplodnější jednak počtem vystoupení, jednak získaným kvalitním notovým materiálem, který psal Sláva Talián muzikantům přímo na tělo. Všichni obdivovali jeho vitalitu, s kterou dokázal na harmoniku hrát mnohdy až do rána. Na některých vystoupeních k ránu, kdy ostatní muzikanti toho měly plné zuby a pomalu balili hudební aparaturu, on vzal harmoniku a šel mezi lidi zahrát jim na přání. Výhodou bylo, že on jako pravý profesionál dokázal zahrát všechny písničky. Všichni z kapely vzpomínají na poslední společné vystoupení se Slávou v hotelu Zlatý Jelen v Nové Včelnici v květnu 1995, kdy již trpěl značnými bolestmi - poprvé za celou dobu muzicírování hrál v sedě - ale přesto hrál doslova jako o život a žádnou bolest na sobě nedal znát. Když odešel tam, odkud není návratu, nastalo pro kapelu pochmurné období. Franta Junek – věčný optimista – vzal jako správný kapelník opět vše do svých rukou. Objel autem půlku okresu, ptal se, zjišťoval, sháněl, až se mu dostalo doporučení na harmonikáře ze Žirovnice Mílu Šimandla. Ten, jako bývalý kapelník hornických kapel na Mostecku a vojenský muzikant, plně nahradil Slávu Taliána. Někdy v této době tj. roku 1996 do kapely přišel kytarista Míra Mrázek. Kapela tím dostala větší prostor pro nastudování nových tanečních písniček a celkově modernější a po obnově hudební aparatury také průzračnější zvuk. Navíc všichni dostali větší chuť do zkoušení. V tomto období kapela také různě experimentovala a snažila se o živější produkci. Např. zvala jako hosty ostatní muzikanty, zpěváky, zpěvačky a jeden z takových pokusů vyzněl jako vyložený úspěch. To když s kapelou hrál a zpíval trumpetista a kytarista Martin Štěpán. Proto se všichni domluvili na bližší spolupráci a počet členů kapely se tím zvýšil na sedm.
V roce 1999 od kapely odchází kapelník Franta Junek, protože se začal intenzivně věnovat soukromému podnikání. Tím pro kapelu začíná nelehké období plné zkoušení s cílem nahradit jím zpívané písně. Než se to plně podařilo, uběhl asi rok a některé písně musela kapela z repertoáru vypustit úplně.
S novým stoletím nastala éra stabilizace kapely, zkoušení nových písní s důrazem na sborové zpěvy a období vzájemného sehrávání se. Práce náročná, ale určitě se vyplatila. Kapela začala hrát ve spoustě reprezentativních prostor, ať už v Horní Cerekvi v Hotelu Rustikal, v Českém Krumlově v Hotelu Růže, nebo v Českých Budějovicích v Malém Pivovaru na náměstí Přemysla Otakara II. Také celkově přibylo her, některý rok kapela hrála každý víkend na nejrůznějších plesech, pouťových zábavách, svatbách, soukromých výročích, abiturientských srazech a koncertech. Kolem roku 2004 začala pomalu ale jistě klesat poptávka po lidové muzice. Novému trendu se musela kapela přizpůsobit, a to změnou názvu na moderněji znějící Spektra a potlačením produkce lidové muziky a soustředěním se na taneční rytmy.

Na konci roku 2008 odchází Martin Štěpán a pomoci kapele se uvoluje Jirka Smyk Musil, jinak to kapelník ze skupiny Malá Kapela. Skloubit hraní ve dvou kapelách a hlavně termíny her se mu daří a tak Spektra pokračuje plynule v existenci. V létě 2011 přichází do kapely zpěvačka Eva Keroušová, čímž se neskutečně rozšíří obzor možných hratelných skladeb. Celý podzim je tedy vyplněn zkoušením, pilováním nových písniček, sladěním pěveckých partů a konečně v lednu 2012 se kapela představuje v novém složení a s novým, modernějším, repertoárem.
Až do léta roku 2016 hraje kapela v plném nasazení, spousty plesů, zábav, svateb, rodinných oslav apod., na podzim téhož roku se členové kapely domlouvají na budoucím omezení produkce. Ve středu 28. prosince 2016 odchází harmonikář Míla do muzikantského nebe, kde jistě hraje svoje oblíbené písničky se svými kamarády, na které tak často a rád vzpomínal. 
Další pokračování a fungování kapely je v současné době na začátku roku 2017 na mrtvém bodě...

 

Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one